žijeme jen jednou
Od soboty, kdy jsme měli nádhernou akci v sadu a maminky donesly několik druhů koláčů, od klasických, přes vegan až jeden raw dort se mi honí hlavou jedna myšlenka. Nepřejídat se. Po vytrávení všech ochutnaných dobrot přišla myšlenka číslo dvě.
Musíš začít experiment číslo 2, je čas. Pokračovat ve čtení „Experiment 2 začíná, rok bez chemie lidsky“
Od posledního příspěvku se vlastně změnilo hodně, jen nebyl čas? Tedy trochu nebyla chuť a trocha byla lenost něco psát. I když …
Práce jsem měl hodně. Třeba hostina pro harmonikáře (fotky v celém příspěvku), nebo vařit na restarurant day pro ZAzemí v Turnově.
Ale … toto asi není moc o experimentu, ale o mě. Obloukem se tak vrátíme zpět.
Upozornění: kdo chce nechce přijít o překvapení, jukne na konec tohoto článku, pak si ho možná dočtete celý Pokračovat ve čtení „Rok bez chemie je málo, nebo hodně? A co dál?“
Je čas sklizně, moštování, štrůdlu a úvah o životě. Přicházejí dušičky a padá listí. Také je to právě jeden měsíc, kdy se nám narodila dcera. Právě tato událost má výrazný dopad na celý můj experiment i pohled na svět. Pokračovat ve čtení „Experiment – měsíc v pěti a konec za pět.“
Omylem jsem snědl (HOOCCH2C(OH)COOHCH2COOH). A to je zatím ta nejjednodušší věc. Většina lidí si její přítomnosti ani nevšimne. Ano, je to holka. Kyselina. Kyselina citronová. U mě byla dlouho na odvykací kůře, nakonec jsem zákeřně podlehl.
Teď se však vrátíme o dva dny dříve, to jsem snědl své další éčko. Jeho chemické složení je na obrázku.
Pokračovat ve čtení „Omylem jsem snědl (HOOCCH2C(OH)COOHCH2COOH)“
Jaké máte nároky na dovolenou? Já celkem obyčejné. Vyspat se, najíst se a během toho si to užít. Nic z toho se mi nepovedlo úplně, a přesto bych do toho šel znovu. Nevyspalý, hladový a s plnou hlavou myšlenek se s Vámi podělím o tom, jak jsem vzal nabídku od prázdninové školy Lipnice na vaření jako hlavní kuchař kurzu Equilibrium pro 36-40 osob (včetně týmu i účastníků) v klasické levné a krásné chatě Pencovka. Tedy krásné až několi dní poté, co jsem to rozdýchal 🙂 Pokračovat ve čtení „Jak jsem provařil dovolenou“
Co se stane, když se sejde pár lidí, vezmou proutí, hlínu, seno, vodu, zamažou se a pořád se usmívají?
Přece pec na chleba! K tomu nasekejte trochu dřeva, přidejte do mísy mouku, vodu, droždí a sůl a světe div se – co nedokáže supermarket, dokážeme sami! Pokračovat ve čtení „na chleba nemusíte mít vůbec nic“
Dnes jsem plný optimismu. Mám co jíst a co ochutnávat.
Takže jsem šťastný za tento projekt, nějak se mi daří nalézt správné lidi.
Pokračovat ve čtení „Bršlice, Lebeda, Agáve … jak se to rýmuje?“
Já vím, je toho moc, ale pořádek je pořádek. Mimo jiné díky moc za upozornění, že jsem někde zapomněl pórek, takže je tu na krásném prvním místě v seznamu. Pokračovat ve čtení „další potraviny, které mi život přinesl“
Co se mi daří: trvalé snížení konzumace masa, vyhýbání se chemii a průmyslovým potravinám, velmi pozvolné snižování váhy. Dodržování pravidla projektu i když se někdy držím zuby nehty. Zařazení potravin do správného počasí. Např. do tepla patří máta, ananas, nektarinky, saláty …
Co se mi nedaří: Pokračovat ve čtení „Velký milník aneb 100 dní projektu“
Den osmdesátý druhý
Neuvěřitelně se to blíží ke konci třetího měsíce experimentu. Přicházím domů, unavený z práce. Na stole se objeví krásná a voňavá polévka. Než vychladne, ještě na minutu odcházím. Z minuty se udělaly dvě a dcera si mezitím nabírá čerstvě upražené chlebové kostky do nejlepší špenátové polévky co znám. Možná to je chuťovou pamětí, ale tuhle polévku miluji.
Než se zamyslím, začínám křičet na dvou a půl letou dceru. Co to děláš? Už zase?!?
V nestřeženém okamžiku si nasype téměř celou misku báječného opečeného chleba pro čtyři dospělé osoby do talíře. Naposledy to dopadlo tak, že jsem nic neměl, zbytek si rozdělila rodina a já po dceři dojedl rozmočený chléb.
Dcera začíná lkát a utíká se schovat. Asi jsem to přehnal. Vyčerpávající den. Zasedám k polévce a je mi všechno jedno. Přichází manželka s tím, že mi pěkně děkuje.
„A Ty jako můžeš jíst náš chléb?“
Krve by se ve mě nedořezal. Jaký jejich chléb? Pokračovat ve čtení „Po 3 lžících polévky jsem 38 hodin nejedl“