Tento týden byl ve znamení akce Jaro v sadu, kde jsem obdivoval Martina Makala a jeho zaujetí pro svoji práci. Dělal nám lektora a trpělivě učil základy stříhání stromů. Nejdříve na starých zanedbaných stromech a pak na vrbičkách. To jsou stromy, které jsme prořezali více, než bylo zdrávo a vyrašilo na nich mnoho nových výhonů. Také mě upozornil na něco, co mám moc rád. Tento film. Muž, který sázel stromy. Každý z nás by měl zasadit něco, co po něm zůstane a žít život tak, aby měl smysl.
Krásné jaro. J.
Jsem chronický bordelář a schraňovatel. Miluji věci. Kupuji věci.
A co Vy s tím?
Blíží se duben a jarní úklid.
Pomůže mi tento článek?
Uvidíme.
Poslouchejte.
Možná toto je ta cesta, po které mám jít. Jdu něco vyhodit 🙂
Tato otázka mě potkává čím dál častěji.
Už jsi se vyklidnil? Nekřič. Buď v pohodě.
Kam spěchám? Do hrobu přece, abych všechno stihnul.
Mám dvě minuty? každou hodinu si nařizuji zpřítomnění. Mobil pípne, a já se pětkrát vědomně nadechnu a vydechnu. Moc to nefunguje, ale snad trochu jo.
Jak to dopadlo se dozvíte v dalším článku.
Zdá se Vám to krátké? Našel jsem pro Vás tento inspirativní článek, který doporučil Adam Marčan z naučme se.
Tento týden byl až příliš vtipný. Vyzkoušel jsem nakupovat dle vlastního seznamu a v zimě to moc nefunguje. Částečně za to může pozůstatek chřipky, který mému tělu dává co proto a částečně nedostatek ovoce a zeleniny. Ano, lze jíst jablka a hrušky, ale asi ne déle než zmíněný týden. Po citronu a mandarince většinou lehnu. Je to zvláštní dát si vitamíny a moje tělo to zkolí. Naštěstí, když se přidá ke zmíněnému ovoci sem tam mrkev, salát, kyselé zelí, tak si myslím, že to tam je. I když s vypětím všech sil a s bramborami, které původně v nákupu nebyly. Je to ale zelenina? Je a zachránily nás před hladomorem. A mě zachránily před vlastní blbostí. Tedy mou pýchu. Zima holt nepřeje příliš tomu, abychom chroupali zeleninu a ovoce ve velkém. A co je nejpodstatnější? Tato zima je opravdová zima, nikoli jen takové týdenní ochlazení.
Raději už nebudu více psát, ale začnu přemýšlet o další týdenní výzvě. To je jediné, co mě opravdu baví. Odškrtnout si týden a přemýšlet o tom, co jde zlepšit a zda jsem ten týden opravdu prožil. Tento týden jsem spíše proležel, prospal a proodpočíval. Což je taky dobře. I když mě ta zima začíná … nebavit.
Váš J.
Těhotný člověk přijde do porodnice, a zdravotní bratr ho uvede jako nastávajícího člověka co čeká člověka. Když na něj přijde jeho okamžik, bude se snažit o porod člověka s povzbuzováním tlačte člověče!
Od kdy je dítě dítětem, od kdy lidskou bytostí atd? Má se mu říkat člověk odmala? Kdy přestaly existovat maminky? A budeme chodit na člověčí dovolenou?
Tento týden byl výborný. Měl být normální. Takové to srovnání před tím a potom. Srovnání mého experimentu. Jediné co mi však vrtalo hlavou nebyl experiment, ale spíše otázky kam vlastně putujeme jako lidé.
Oslovily mě tři články:
Najděte si kdekoli na inetu téma „těhotný člověk“, nebo si přečtěte reakci na reflexu Doležalo napsalo …
další perla je o označení přebalovacího koutku v IKEE:
a naposledy báseň od Jiřího Žáčka K čemu jsou holky na světě.
Celé to má vývoj, zaregistroval jsem si doménu těhotný člověk tedy tehotnyclovek.cz a možná s ní něco udělám, možná ne. Mám na to celý rok a Bůh ví co s tím udělám.
a v čem spočíval tento týdenní experiment? Nebojte se, nevyrazil jsem na diskotéku, ani nezačal bláznit jako v sedmnácti.
I když co jsem to vlastně tenkrát dělal? Asi jsem jezdil na kole a koukal na holky.
Tentokrát je to mnohem jednodušší. Zamyslel jsem se, co bylo hlavním nezdarem, proč jsem před čtrnácti dny nedokázal přečíst knihu.
Byla to možnost volby. Koukat se na film, na web, na cokoliv jiného než číst knihu. Protože jsem číst musel, nešlo to.
Teď jsem dal za dva dny. Stačilo mi k tomu málo. Respektive vlastně vůbec nic. A to nic se projevuje, takto: Mít po sedmnácté hodině vypnutý notebook. Hurá. Měl jsem tolik času nazbyt až jsem se začal nudit. A právě díky tomu jsem přečetl knihu. To, co nešlo „po dobrém“ se teď stalo zcela samovolně.
Ano, když se člověk začne nudit, může se stát až nečekaně kreativní, nebo produktivní.
Tento týden to bude trochu o jídle. Znáte už můj zjednodušený seznam či nákupní rádce? Tak to teď bude moje hlavní náplň.
tento článek nemám ani trochu připravený. Proč? Dostihla mě prokrastinace. Což je celkem vtipné. První den jsem neměl sílu něco číst. Otevřel jsem knížku a nic. Vzal jsem druhou. Třeba na čtení nemám zrovna myšlenky. Druhý den jsem to mohl změnit. Třetí den jsem si říkal, sakra už něco musíš a přišla chřipka. Takže jsem se spíše svíjel v posteli. V neděli to šlo udělat malým maratonem. Zvítezilo sáňkování s dětmi. Alespoň v tom jsem experiment dodržel. Být o víkendu s rodinou.
Každý den však měl něco do sebe. Večer jsem koukal na filmy. Každý den. A počítač se mi stal druhým já. Bohužel, nebylo to špatné. Špatné bylo akorát moje svědomí, ale o tom, jak z toho ven se dozvíte v příští týdenní výzvě.
Pokud Vám mám něco z filmů tohoto týdne nabídnout, bude to Cizí oběd.
Je to takový hezký a milý film zasazený do Indického prostředí kde se něco poplete a jak to dopadne se dozvíte až nakonci.
A pokud chcete něco online, zkuste třeba Ame Agaru (ve videu „po dešti“) CSFD 83%:
Co bude tedy výzva dalšího týdne? Po 17h svobodný. Tj. bez počítače, mobilu (nutné volání ano) atd.
Pro mě osobně je zatím jednodušší, si něco zakázat, než aktivně něco dělat. Když budu mít čas po 17té, určitě se něco zajímavého a nepočítačového objeví. Třeba ve středu se dozvím něco o prabramboře.